Březen 2012

moje já

29. března 2012 v 12:30 | Michal Ernat |  Témata týdne
Zajímavé téma týdne.
Ale co k němu napsat? Vždyť každé já má svůj pohled.
Jinak na své vlastní Já koukám já sám. Pro mě je moje Já pochopitelně to nejlepší, nejchytřejší a prostě má samé nej.
Ovšem už při pohledu do zrcadla se na mě kouká jiné Já. Také má všechno nej?
A co teprve když vyjdu ven a na mé Já kouká kolemjdoucí. Kolik lidí, tolik pohledů na mé Já. A taktéž já koukám na lidi jiné a pozoruji jejich Já.
Pozoruji, hodnotím, porovnávám. Všichni jsou jistě přesvědčeni, že jejich Já je nejlepší. Že jejich Já musí řešit nejhorší problémy na světě, že jejich Já je nejdůležitější.
I když asi všichni ne. Něktěří se za své Já stydí a chodí po stranách ulice. Někteří se stydí moc a přitom nemají proč. Vždyť nejsou o nic horší, než Ti, co se svým Já chlubí.
A většinou Ti, kteří se svým Já chlubí hodně, tak právě ti by se s ním měli chlubit méně. Není vždy tak ideální, jak si sami o svém Já myslí.
Každý by měl mít své Já v oblibě. Jak řekl jeden slavný moudrý člověk, je nejprve nutné mít rád své Já, abychom mohli mít rádi ostatní lidi. Jistě by každý měl mít rád své Já. Měl by jej hodnotit dobře a myslet si, že je nejlepší. Skoro nejlepší. Jen malý červík pochybností, měl by neustále vrtat a udržovat naše Já ve střehu, aby se opravdu snažilo tím nejlepším být a ne si to jen o sobě, sám Já, myslet ......


Michal Ernat

Má vlast

20. března 2012 v 10:37 | Michal Ernat |  Témata týdne
Moje země, to zní hrdě.
Má vlast přitahovala umělce k jejímu opěvování.
Při sousedských sporech v dobách movitých sedláků možná znělo krajem : "jdi pryč, to je má země". Asi tím daný sedlák moc nemyslel svoji vlast. Mnoho lidí, co měli míň než nic, bylo alespoň hrdo na svoji zemi, svoji vlast.
Jsme my hrdi na svou vlast?
Když občas člověk slyší rodný jazyk v cizině, zpozorní. Ale dostává se mu různých situací. Zjišťuji, že se moc často lidé ke své zemi nehlásí. Stydíme se?
Zato, když je naše země něčím kladným proslavená, okamžitě slýchávám hrdě se k zemi hlásit. Stydíme se za naši zem, bojíme se? Nebo není země hodná ke svému hlášení? Jsme hrdi na svoji zem, budeme za ní stát a uděláme pro ni cokoli?
Je hezké, když takto stojíme za svojí zemí. Ale většina zemí, kde žijí lidé hrdí na svou zemi, za svými lidmi stojí, chrání je, podporuje je.
A co zem naše? Postará se o svoje lidi, když mají problémy? Nebo se naopak pak ona nezná k nim?
Je však vše v zemi , nebo je to v lidech v ní žijících? Když jednou člověk projde problémem, společnost jej již nikdy nepřijme a neptá se, co je pravda.
Je to vše zemí, ve které žije, nebo společností? Každý by se měl zamyslet sám, co ke svojí zemi cítí. Ale nejen k ní. Jak žije s lidmi ze svého okolí. Je-li ochoten pomoci, nebo mu jde jen o své dobro. A očekává li pomoc, když má problém sám. Nebo jestli si chce a vždy pomůže zase jen sám? Pokud se pomoci nedočká a ani ji nerozdává, na co je hrdý? Vždyť taková zem není ani pospolitá....
Přál bych si, abych mohl být hrdý na svoji zem. Zatím téma týdne ve mě vyvolává jen řadu otázek, na které ani nelze najít odpověď.
Možná - příjemně překvapen - najdu , někdy ......


Michal Ernat

Co je hra na pravdu?

14. března 2012 v 14:40 | Michal Ernat
Michal Ernat

Co je hrou na pravdu? Jsou to hry, kdy si při hře sdělujeme své pravdy? Nebo je to stav, kdy jako pravdu přijímáme názory druhých či vykládáme svoje?
Kdosi slavný řekl, že celý život je jen divadelní hra a svět jsou prkna, na kterých hrajeme. A tam, na ta prkna, pak každý chodí se svojí pravdou. Každý ji předvádí a prodává. A záleží pak jen na něm, jak diváky zaujme. Ti potom, ovlivnění pravdou a zvětšujícím se davem, se vydávají bránit pravdu daného herce. Už nikdo neví, co je pravda, ale všichni věří jedné pravdě a všichni volají po jejím prosazení.
A když se někdo zastaví a zapřemýšlí, jestli je daná pravda opravdu pravdou, je převálcován davem. V davu pak běží lidé, kteří této pravdě opravdu věří. A pak tací, kteří vědí, že to není pravda, ale vědí, jak ji využít pro sebe. Vždyť mnoho vůdců si hrálo na svoji pravdu a jaké to mělo nedozírné následky. Přesto se našel dostatečně velký dav, který tvrdil, že to je jediná správná pravda. Měli tito lidí pravdu, hráli si na pravdu ?
Mnoho takových lidí je s postupujícím časem přesvědčeno, že má pravdu. Věří sami sobě a ...mají pravdu. Přitom kolika lidem cizí pravda dokáže zničit život?
Snad jsou lepší ty nevinné hry na pravdu, povětšině ve stavu poblouznění alkoholem nebo i láskou. Ale nevedou pak k dalším hrám ?
Vypůjčil bych si slova jedné písně, ve které se zpívá, že ... kdo pozná pravdu a kdo lež ..... a pravda vyhraje až v době, kdy dokáže to, co dokáže lež .......
Zatím okolo nás vyhrává lež, bohužel. Snad zítřky budou lepší!



Michal Ernat

Výlet na zámek

8. března 2012 v 14:52 | Michal Ernat |  Toulky krajem
Počasí začíná být jarní a sobotní sluníčko nás vytáhlo na vzduch. Rozhodli jsme se proto pro malý , rodinný výlet, spojený poznáváním okolí po zimě a taky zábavou.
Připravili jsme si různé hry a jeli k nějaké zajímavosti.
Cestou se nám postavil do cesty zámek. Vyběhli jsem na něj a starší osazenstvo nechal isedět na terase před zámkem. Byla pěkně zalitá sluncem, které hřálo a hřálo.
My, mladší, jsme mezitím šli prozkoumat okolí.
Našli jsme tam pěkně upravenou vyhlídku, která zářila novotou. Pak jsme se vydali okolními lesy a našly spoustu zajímavých vyhlídek, posedů, romantických jezírek a dalších rozličných zajímavostí. Velmi nás tam zaujala pěkně upravená chalupa. Nějak se do těch lesů ani moc nehodila, když byla načančaná. Ale vlastně to byl malý zámek, kousek od zámku velkého.
Nakonec jsme se vrátili sjednotit skupinu. Tyhle toulky nám zabraly celé odpoledne a začínalo se již šeřit. Rozjeli jsem se k domovu a měli pocit krásného odpoledne.
Michal Ernat

Využití MHD

8. března 2012 v 14:50 | Michal Ernat |  Témata týdne
Tak mě tady zaujalo téma týdne, jež MHD se nazývá.
Jak to máte s MHD ve Vašem městě?
Pokud poslouchám časté nářky, je to na malé využití MHD. Téměř ruku v ruce lze slyšet, že centra měst okupují auta a je třeba je vytlačit na okraj. To se pak děje povětšině razantním zdražováním a rozšiřováním zpoplatněných parkovacích zón.
S tímto krokem lze souhlasit, ale proč potom dochází i ke zdražení MHD? Když si to běžný uživatel propočte, je nakonec levnější vzít auto a i s parkovným nás cesta vyjde levněji. Líbí se mi postoj cizích států - některých, pochopitelně- , které nechávají MHD zdarma na dny, které jsou určeny jako "dny bez aut". V takovém případě pak každý, kdo auto nepotřebuje k výkonu práce, jej určitě raději nechá doma. Nebo si to alespoň myslím. A pokud jsem slyšel, některé státy mají MHD zdarma vůbec. Právě s odůvodněním, že ulehčí městu od aut.
MHD je často označována jako "socka". Všichni víme proč. Ale přesto si myslím, že některé typy MHD již mají určitý standard a není špatné je využít. Ono je využívá i dost lidí, sockou je nazývajících. Nemyslím si, že by bylo dnes nutné zvyšovat kvalitu služeb nějak razantněji. Spíše jde již o cenu využití, dle mého názoru.
Pochopitelně jsem zaslechl rušení spojů Metra. S nutností a rozsahem metra nemám zkušenosti, tak se nemohu relevantně vyjádřit. Jen se mi zdá, že budou zrušena metra, která byla praktická pro odvoz lidí z divadel a zábav, které dnes začínají poměrně pozdě. Ale jak říkám, neumím to příliš posoudit.
Závěrem si tedy myslím, že aby MHD plnila jeden ze svých úkolů, kterým je odlehčit centru měst od aut, musela by být cenově dostupnější a zajímavější.
Ale je to jen můj názor, který nemusí každý sdílet ....
Michal Ernat

Maškary

8. března 2012 v 14:46 | Michal Ernat |  Toulky krajem
Tak jsem navštívil masopustní veselí v Heřmanově huti. Byl to takový celodenní rodiný výlet, spojený s různými společenskými aktivitami. Počasí nám přálo. Tak jsem se rozdělili na více skupinek, podle svých zájmů. Někdo prohlížel spíše průvod, někdo si byl projít více okolí.
Patřil jsme k té, která procházela spíše okolí. Zjistili jsme, že v okolí je plno hezkých míst zvoucích k výletu. A i k prohlíce místa z výšky, když jsme navštívili věž, ze které jsem se mohli na místo podívat tak trochu z výšky .
Moc se nám tam líbilo a příští rok mohu všem jen doporučit.
Michal Ernat