Duben 2012

třináctá komnata

26. dubna 2012 v 16:56 | Michal Ernat |  Témata týdne
Minulost. Co je minulost? Minulost mého já, minulost národů, minulost lidstva, minulost planety?

O minulosti se dají napsat knihy. Také minulost mnozí do knih zpracovávají. I Bible je kniha vyprávějící o naší minulosti. Do jaké míry je pravdivá si každý musí vytvořit svůj názor každý sám. Taktéž učebnice dějepisu jsou naše minulost. Pravdivá?
Určitě všichni jsme udělali zkušenost, že byla nějaká minulost vyprávěna. Později byly učebnice přepsány a byla vyprávěna jinak. Někdy k takovým okamžikům docházelo novými výzkumy. Ale někdy také pokusem o zatajení skutečného stavu minulosti.
A co my ve svém vlastním nitru, jakou přiznáváme minulost sami sobě a jakou navenek?
Každý máme svoji minulost, kterou rádi vykládáme a každý máme svoji třináctou komnatu. Tu pak neradi vykládáme. A nebo na ni alespoň neradi vzpomínáme. Je to komnata, jejíž projití nám nechalo šrámy na duši.
Právě jsem zhlédl dokument jednoho známého folkového zpěváka, který si v životě též krizí prošel. Hezky na závěr dokumentu říká, že každý ji má. Někdo více a někdo méně. K tomu již jen dodávám, že je jen na nás, jak se ní poučíme a jakou nám dodá sílu či nás zdolá.
A paralelně se takové výroky dají použít na celou naši minulost, na minulost lidstva, planety , všeho ...
Vždyť i minulost lidstva byla příjemná i temná. A záleží jen na nás, jak se z ní poučíme. Budeme své chyby opakovat nebo se jim příště vyhneme.
Jeden dřívější kolega mě naučil též jinou věc. Říkával, že chybu může udělat každý. Jen hlupák ji opakuje po druhé. A jen ten, kdo je úplně hloupý, nevnímavý a flegmatický ji udělá do třetice. Doplnil bych ještě ti lidé, co ji po vícero dělají záměrně, ale to je jiná kapitola.
Jenže unese naše společnost odpouštění chyb? Snažím se vnímat lidské osudy a poučit se z nich. Bohužel mám zkušenost, že lidé neodpouštějí. Že jsi v životě chyboval? Tak jsi hloupý a "plať". A každý si myslí, že jemu se žádná chyba v životě nestane. Další zkušeností je o tom, kdo nejvíce křičí, jak on má vzornou minulost, snaží se tím křikem zatajit něco špatného. Ale lidé tak rádi naslouchají slovům.
Slovy Jana Wericha bych řekl, že lháři ve fraku, každý věří. Přenesu-li tento výrok do naší doby, je pořád pravdivý. Ale dříve se lidé zastyděli, že lháři věřili. Dnes se nestydí ti napálení lidé, ale je spíláno lháři. Kdo udělal větší chybu? Je velkou otázkou, jestli lhář. Ale i když připustíme, jeho chybu. Proč mu pak již není nikdy dána šance ukázat, že vlastně využil lidskou nevědomost a jinak je slušným člověkem?
Nějak se do svých otázek příliš nořím. Snad jednou lidé pochopí, že minulost by neměla ovlivňovat budoucnost. A to i když chybovati je lidské. Říká se, že odpouštět božské. Proto lidé tak neradi odpouštějí, nebo to možná ani neumí. I když chybovati je tak snadné.
Errare humanum est ....




Michal Ernat

Rozsviťte lampion své duše

16. dubna 2012 v 15:10 | Michal Ernat |  Témata týdne
Světlo !

Díky němu se vidíme. Vzájemně, v zrcadle. Vidíme jeden druhého. Vidíme se tak, jak nás vidí okolí?
Možná má někdo raději tmu. Je méně vidět. Dá se leccos ukrýt. Pod rouškou tmy mohou přijít nekalé věci, neslušné, ale i romantické. Zato světlo, to si na nás posvítí.
Světlu vděčíme za mnohé. Bez něj jsem my, co neumíme vidět potmě, téměř ztracení. Proto není od věci vyzkoušet, jak se orientujeme bez světla. Stejně jako lidé, kteří přišli o zrak. Nevidí světlo. Mají tmu.
Světlu vděčíme, že si můžeme číst. Každý předmět nám ukazuje svoji barvu, každá květina, každá rostlina a každé zvíře. Jejich barvu vidíme díky odrazu světla.
Světlo pro svůj život potřebujeme. Naučili jsem si proto vyrábět umělá světla.
Ale co světlo v našich duších? Umíme si také vyrobit umělé?
Není nad světlo v očích druhého, když dostane nečekaný a vytoužený dárek. Není nad šibalská světýlka v očích toho, kdo z lásky chce pošťouchnout jiného.
Též všichni doufáme ve světlou budoucnost.
Přijde však?
Mám trochu pocit, že se světla z našich duší vytrácí. Lidé chodí zamračení. Když se na někoho usmějete, většinou se setkáte s odmítnutím.

Vnesme světlo do našich životů! Vnesme světlo do našich duší a radost do našich očí!

Ať všechny dny poklidné a příjemné jsou....
Světlo v duši ze srdce přeje všem

Michal Ernat

Tradiční velikonoce

12. dubna 2012 v 17:05 | Michal Ernat |  Témata týdne
Proživším víkendem jsou zase za námi velikonoce.
Co si však přípomínáme a jaké máme tradice?
Letošní rok jsem byl upozorňován, že je rokem přestupným a mláceny metlou tedy nebudou holky, ale naopak. Rozhlížel jsem se při onom pondělí a všude chodili kluci za děvčaty. Že by se tradice nedržely? Nebo se holky bojí? Tomu v dnešní době vůbec nevěřím. Nebo zrovna tato tradice není pravdivá?
Rozhlížel jsem se po tradicích i ve svém okolí. V sousedním německu prý dává pomlázku zajíček. I u nás máme velikonočního zajíčka. Ale také beránka a jiné další náležitosti. Co je tedy správné, nebo co jsem převzali od okolních států?
Velikonoce jsou však především církevní svátky. V podstatě všechny symboly by měla popisovat Bible. Poptal jsem se tedy několika lidí ve svém okolí, jaký je jejich náhled. Většina pak měla alespoň povšechné povědomí o těchto svátcích. Jeden pak řekl, že Bible lže.
Rozvedl jsem tedy diskuzi, že nikdo neví, jestli Bible mluví pravdu. S tím se pravděpodobně dá souhlasit, neboť pamětník žádný asi nežije. Ale jak ví, že pravdu nemluví? Jeho vysvětlení bylo celkem krátké a hlavně nepublikovatelné. Prostě nejenže nevěří, ale je přesvědčen, že je to lež. Zkusil jsem tedy využít jeho tvrzení k tomu, že na vánoce nemusí dostavat dárky, když je to lež. Vždyť přece Vánoce též vychází ze stejné osobnosti. To se mu nijak nelíbilo :). Nedivím se. Ale opravdu mě udivilo, to prudké zavrhnutí a urputného postavení, že jedině on má pravdu.
Děsím se těchto dogmatů a netolerantnosti. A to byl mladý člověk.
Žijeme přece v moderní společnosti, která má být tolerantní. Jsem lidé moudří. Nebo se tak rádi nazýváme- Opravdu je každý z nás tolerantní?
Neubírám nikomu právo nevěřit. Ale taktéž nikomu neberu jeho právo ve víru.

Někdy nám nic jiného, než víra, nezbývá ....
Ovšem kdo neprožije, nepochopí ...




Michal Ernat

svoboda?

3. dubna 2012 v 21:05 | Michal Ernat |  Témata týdne
Kdosi v minulém tématu týdne položil řečnickou otázku, kdo vybírá témata týdne. Připojil bych se k ní, neboť tohle téma je velmi "ošemetné" a velmi těžko na něj lze mít otevřený pohled. Sám mám určité zkušenosti se svobodou slova. Bohužel ne příliš kladné.

Jistě, žijeme v době demokracie. Ale každý mediální nosič někdo vlastní. Každé noviny jsou v rukou někoho určitého. A když budete vlastnit Vaše noviny, necháte si do nich psát cokoli? Třeba něco, co nikdo nebude číst a nebude tedy prodejnost? Možná pak též dojdete k závěru, že je lepší trochu pozměnit svobodu slova a mít větší zisky. Vždyť ono to nikomu neuškodí.

Ale neuškodí to opravdu nikomu ?

Taktéž míra spolehlivosti zdrojů není posuzována. Každá přejatá informace je napsána. A že nebyla úplně pravdivá? Za to přece vydavatel nemůže, měl přece určitý zdroj. Vždyť je to jen psaný článek, který upadne v zapomnění.

Jenže upadne v zapomnění opravdu?

V dnešní době moderních technologií, kdy ze serverů již nejde smazat ani po intervenci na vydavateli.... A opět se ptám, bude někoho zajímat, z jakého zdroje informace přicházely? Nebude... vždyť co je psáno, to je dáno a kdo by se tím dále zabýval.

Vlastně ano, to je ta svoboda slova. Napsat lze cokoli. Papír unese vše...

Proto posuzujme s rozumem to, co čteme. Dělejme si názor vlastní a ne ten, co nám je podsunován.
Nebojme se mít názor svůj a umět si za ním stát. Ale zároveň umějme svůj názor sdělit tak, aby neubližoval ostatním.
To je to pravé umění svobody slova.



Michal Ernat