Duben 2013

A proč ne?

24. dubna 2013 v 15:23 | Michal Ernat |  Témata týdne

Proč zrovna já?
Tak tuhle otázku si klade každý, komu se něco přihodí. Všichni ji známe, a když se zamyslíme nad svoji minulostí, provází nás docela často. Myslím, že je to dokonce oficiálně s psychologického hlediska nějaké období po osobní tragédii, kdy nás provází tahle otázka, než jsme ochotni přijmout danou situaci.
Již od školní docházky při vyvolání a neznalosti látky, každý se hned ptá "a proč zrovna já?" S postupem času pak dochází k závažnějším věcem, jako jsou rozchody s milovanou osobou a my se ptáme, proč zrovna já jsem nebyl ten vyvolený nebo nebyla vyvolená. Později se tak ptáme, když začínáme věkem přicházet o své rodiče a blízké osoby. Mezitím nám do toho osud zamotá ztrátu zaměstnání a opět přichází ona záludná otázka.
Proč záludná? Protože proč ne já, proč někdo jiný? Je nás na planetě spousty. Vždy se někomu něco stane a ten se bude ptát touto otázkou. Ale když by jej osud vyslyšel a nebyl to zrovna on, tak proč ne on? Pak by to byl někdo jiný a ten by se opět ptal "proč já?
Měl jsem tady rozepsané úvahy o tom, co nás může potkat a jestli je pak na místě otázka "proč já". Ale vyznívají nějak morbidně a po dlouhé době končím velmi krátký článek. Protože byste si mohli říkat "proč zrovna já jsem tohle musel přečíst" ….

Kudy cesta vede

3. dubna 2013 v 14:10 | Michal Ernat |  Témata týdne

Šipky,
šipky jsou naše každodenní součást. Pokud se pohybujeme ve známém prostředí, nevnímáme je. Nebo alespoň ne příliš. Ale když se dostanete do cizího města, hned se po šipkách sháníme. Ukazují nám cestu, kudy se dát. Doplňují šipečku navigace a upřesňují, že jdeme tím správným směrem. Jsou takové světlo do naší cesty. Dříve tuto úlohu zastával maják.
Dnes jsou šipky, kam se podíváte. Vystupujete z MHD a hned je ve vestibulu šipka, kam se dát k té či oné ulici. Rozhlédnete se v ulici a hle, šipky kde se nachází onen úřad, poliklinika a další potřebné. Při cestě ven vám šipka ukazuje cestu k východu. Pro přehlednost se mezi tím vyskytují šipky k nouzovému východu a další šipky. Když opustíme město a upravené cesty, šipky výrazně ubydou. Nicméně nepřestávají ukazovat cestu k přírodním památkám, nebo turistickou stezku, vedoucí nás za cílem.
Při našich cestách si pak můžeme i dovolit vybrat směr. Leckde najdeme možnost výběru cesty. Do cíle ukazují šipky s různým směrem. Přesto se s jejich pomocí dá usoudit, která cesta bude klidnější a která zase rychlejší. Máme možnost volby.
Navykli jsme si na ně proto velmi snadno. Provádí nás krajinou s nejmenší možnou mírou bloudění. Pomáhají naší orientaci a vůbec nevnímáme jejich množství. Oč jsou však v převaze šipky ukazující nám reálný směr, o to méně se nám dostalo šipek, ukazující nám náš životní směr. Nebyly by také potřeba?
Když se svým životem dostaneme na životní křižovatku, málokdo bezpečně ví, kudy dál. Málokdo ví, že jím vybraná cesta bude i později bezpečná a klidná. Proč v takovém případě nám osud nedává i jisté šipky, které by nám ukázali možnost cest? Mohli bychom si zvolit, jestli chceme cestu klidnou, nebo dobrodružnější. Jestli chceme jít cestou delší, nebo to vzít zkratkou.
Ovšem tohle nám nebylo dopřáno. Ještě nikdo nedokázal vymyslet orientační šipky pro náš život. Každý může poskytnout radu. Každý si může představovat danou cestu nějak. Ovšem rozhodnutí je vždy jen na nás. A ani my sami nevíme, jakou cestou nás pak život povede. Ovšem byl by pak život tak rozmanitý a zajímavý, kdybychom pro něj měli šipky?
Chtěli byste takové šipky pro život, nebo je zajímavější, co život přinese ve vteřinách příštích?
Michal Ernat