Únor 2014

Snění ...

25. února 2014 v 14:39 | Michal Ernat |  Témata týdne
Fantazii se meze nekladou, slýcháme často ve školních lavicích. Ale je tomu skutečně tak? Dítko po prázdninách skončí ve světě fantazie znovu v prázdninovém dění a přestane vnímat výklad okolo sebe. Takovému se pak dostane většinou okřiknutí, že čumí zase do blba. V takových chvílích pak pozvedá zrak na pedagoga a opravdu na něj kouká jako na zmíněného tvora. A pak že fantazii se meze nekladou.
Když dítě vymyslí nějakou lumpárnu, jde také často jen o jeho fantazii. Přesto mu dospělí lidé nadávají, co to zase vymyslel. Tak jak je to s naší fantazií?
Prý je potřebná k rozvoji osobnosti. Pravdou je, že co lidé umějí vymyslet ve fantazii za vynálezy, časem je všechny umějí i zkonstruovat. Ovšem i ve vynálezech se to týká nejen věcí dobrý, jako i špatných. Nebo později špatně využitých.
Takže s naší fantazií se to má tak, že společnost by chtěla, aby člověk svoji fantazii používal ku prospěchu druhých. Aby přinášela vynálezy, které spasí svět. Aby přinášela postupy, které lidem usnadní práci. Aby přinášel samé dobré věci. Ale kdo kdy neměl temné fantazie, když mu bylo smutno? Kam potom s nimi, kam je odložit, aby se nerealizovaly?
Pořád se v životě přesvědčuji, že vše se má používat s mírou. Takzvaná zlatá střední cesta. Asi to platí i o fantazii. Každý se do ní rád jistě ponoří. Někdo méně častěji, někdo více. Vše nám pomáhá uvolnit se, prožít spokojenější chvíle. A kdo kráčí po krajích, je o něco ošizen. Člověk utápějící se pouze ve fantazii nikdy nedosáhne žádného výsledku v reálném životě. A časem už bude žít jen v té fantazii a nebude lehké s ním žít. Ovšem člověk bez fantazie, jak ten pak může vyprávět pohádky a hrát si s příbuznými dětmi i zvířaty?

Každé krajní prožívání je takové jednostranné. Ale když ono jít proti davu je tak fajn … J
Užijte si svoji každou fantazii a pak se probuďte a žijte si svůj reálný svět, který je přece také krásný ;)

Je opravdu dnešní?

5. února 2014 v 14:27 | Michal Ernat

Co si máme představit pod pojmem dnešní svět. Už to spojení nabízí asociaci s přítomností, kterou právě prožíváme. A také s tím, jak na dnešní svět "nadávají" naše "babičky".

Ale když se nad tím trochu zamyslíte, nebo stačí najít hodně staré noviny, v každém dnešním světě jsou stejné řeči. Již ve starých dokumentech staří lidé lamentují nad mládeží a říkají "Kam ten dnešní svět spěje?". Mladí lidé se tomu smějí a ono se ukáže, že postupem času jsou oni ti staří a náhle přebírají stejné názory.


Kulantně řečeno mám střední věk. Takže ještě nepatřím mezi ty, kteří pořád výše uvedené prohlašují. Ale na druhou stranu již občas mě překvapí některé činy mládeže a říkám si, že to za nás nebylo. Nebylo to ale opravdu, nebo to nebylo jen vidět? Pokud by byla opravdu každá generace horší, nebude z pohledu existence planety trvat dlouho a lidé se sami zničí. A pak se opět rozběhne cyklus znovuosidlování. Bude odkud, přežijí někteří? Možná že lidé na zemi již byli, což nevíme nikdo přesně.


Takže se pokaždé snažím si říkat, že je potřeba žít právě tady a teď. Každý žijeme tím svým dnešním světem. Ten je pro nás přece nejdůležitější. Asi bychom také měli hledět na blízkou budoucnost. Ale co bylo před milióny let a co bude za milión let, to nám asi může být jedno. Každý svým chováním může ovlivnit, jak to tady bude vypadat za sto let. Ale těžko ovlivníme cokoli dále.


A přitom také potom bude dnešní svět. Takže je ten náš svět opravdu dnešní, nebo už včerejší? Mrkající